Historie  
oku 1316 daroval král Jan Lucemburský ves Střekov bohatému pražskému měšťanu Pešíkovi z Veitmile s podmínkou, že nad ní postaví hrad. Měl především zajišťovat bezpečnost labské plavby, vybírání celních poplatků a obranu země. Pešík však nestačil svými financemi na stavbu hradu a tak jej i s panstvím již v roce 1319 prodal.

éhož roku v září jej král udělil v manství dětem Jana z Vartenberka, majitelům Děčína. Jim patřil až do roku 1383, kdy zemřel Václav Bílý. V roce 1400 přešel do držení Ješka z Vchynic. Tato změna byla zdrojem vleklých sporů mezi rodem Vchynických a Vartemberků.


o různých změnách začátkem 15.století zapsal král Václav purkrabství a hrad Střekov Vlaškovi z Kladna. Za jeho panství hrad prodělal husitské války kdy byl útočištěm katolíků a v jeho zdech byly ukryty klášterní cennosti. Vzhledem ke své pevnosti však nebyl husity obléhán. Sám Vlašek stál na straně míšenského markraběte. Po smrti Vlaška držel Střekov jeho bratr Jetřich. Jeho synové, Václav a Vlach, drželi panství i hrad a po nich se ho ujal syn některého z nich Jan Vlach. Po něm zdědil hrad Václav z Kladna, ale prodal jej již v roce 1479 Hanušovi a Lorencovi Glacům ze Starého Dvora, kteří zbohatli těžbou cínu v nedaleké Krupce.

otom hrad i panství dost často střídal majitele. Kolem roku 1506 se zde připomíná Opl z Fictum, kolem roku 1508 Albrecht z Kolovrat a po něm páni z Valdšteina, kolem roku 1523 Jaroslav ze Šelmberka. V roce 1536 držel hrad Kašpar Dešenský ze Strojetic, které své podané utiskoval a mnoho pří měl i s Ústeckými, hlavně kvůli rybolovu. Jeho syn Václav postoupil hrad a panství roku 1563 Václavu Popelu z Lobkovic na Duchcově. Ten však převzal hrad již ve značně zpustlém stavu a jeho opravy byly dosti nákladné. Roku 1601 přestává být Sřekov formálně královským hradem a přechází do dědičného vlastnictví svých držitelů. Roku 1615 byl hrad koupí připsán Polyxeně z Lobkovic. Za Václava Františka Eusebia Lobkovice zuřila třicetiletá válka. Hrad nejprve obsadili Sasové a pak několikrát Švédové. Udělali si z něj loupežnické sídlo a plenili odtud celé okolí. Zpráva z roku 1658 proto praví, že hrad je zcela spálen a zbořen. Za Filipa Lobkovice (1.pol 18 stol) byla jeho zkáza dokonána. Nikdo se o něj nestaral, dále pustnul a vzhledem ke své nepřistupné poloze byl málokdy navštěvován. Naposledy byl hrad vojensky využit v sedmileté válce (1756-1763). Rvaly se o něj chorvatské, pruské i rakouské oddíly.

eprve doba romantismu, obracející svou pozornost ke starým památkám, přinesla obrat i k osudu této vzácné a svou polohou působivé památky. Začátkem 19. století se hrad pomalu začíná opravovat. Kolem roku 1810 byl na hradě zřízen hostinec. V roce 1886 byl na hradě V roce 1886 byl na hradě obnoven rytířský sál. Na jížním svahu byly rozsáhlé vinice. V letech 1911-1912 majitel hradu Zdeněk Lobkowicz začal provádět stavební rekonstrukce. Hrad byl postupně zpřístupňován a sloužil jako turistrická atrakce. Po roce 1918 pronajali Lobkowicové hrad Klubu českých turistů. V roce 1938 byl hrad konfiskován rodině Lobkowiczů ve prospěch Německé říše. Po osvobození získal Střekov zpět Max Lobkowicz, za války československý vyslanec ve Velké Británii. Max Lobkowicz opět hrad pronajal Klubu českých turistů. V roce 1947 byl hrad Lobkowiczům podruhé konfiskován podle zákona o dokončení pozemkové reformy. Lobkowiczové konfiskaci neuznali a vedli o hrad majetkové spory, které ukončil komunistický převrat v roce 1948. Vlastníci hradu emigrovali a majitelem hradu se stal stát.

ne 3. března 1961 navštívil hrad Střekov president Antonín Novotný. Aby presidentská návštěva mohla před hradem pohodlně parkovat, byla neuvážněna zbořen cenný renesanční poplužní dvůr před hradem a na jeho místě zřízeno asfaltové parkoviště. Po pádu komunistického režimu v roce 1990 požádal William Lobkowicz, příbuzný posledního vlastníka hradu Maxe Lobkowizce, o restituci. Po složitém jednání stát restituční žádosti vyhověl a roku 1992 se hrad opět stal soukromým majetkem.



(- Úvod -)